Dánští Židé v Terezíně / Danske jøder i Terezín

Během druhé světové války se většina Židů  z Dánska zachránila před nacistickou perzekucí útěkem do sousedního Švédska. Na pět set Židů nacisté zatkli a poslali je do židovského ghetta v Terezíně.

Nucený pobyt v ghettu byl pro Dány otřesným zážitkem.  Na rozdíl od Židů z jiných evropských zemí, kteří trpěli perzekucí ještě v době před transportem, ti dánští s ní neměli žádnou zkušenost. Příjezd do Terezín, nelidské podmínky, bída, nemoci a všudypřítomné utrpení pro ně byly proto naprostým šokem.

Z Dánska přijeli naprosto nepřipraveni jak materiálně, tak psychicky. Většina dorazila jen s příručním zavazadlem s narychlo sbalenými věcmi nebo měli u sebe jen ty nejnutnější osobní věci, které si vzali na útěk do Švédska. Poprvé museli nosit žlutou hvězdu. První půlrok byl pro ně nejtěžší, neboť neměli dostatečné oblečení či hygienické potřeby a byli závislí na tom, co na ně v ghettu zbylo. Pro slabé a starší vězně měla nedostatečná strava a absence léků tragické následky.

Dánské úřady na své občany internované v Terezíně nezapomněly, posílaly jim šatstvo a potraviny a vyžádaly si též inspekci ghetta, aby prověřily životní poměry deportovaných. Konala se za účasti představitelů dánského ministerstva a Červeného kříže v červnu 1944 a prezentována byla jako návštěva Mezinárodního červeného kříže. Z obavy, aby se spojenci nedozvěděli o nelidských podmínkách v koncentračních táborech, se nacisté z terezínského ghetta spěšně snažili vytvořit vzorový tábor. Zkrášlené ghetto nacisté využili jako kulisu pro propagandistický film.

Dánové byli díky tajné dohodě nacistických předáků vynětí z transportů do vyhlazovacích táborů a v Terezíně zůstali internovaní rok a půl.

Před kapitulací Německa přijely pro Židy deportované z Dánska švédské evakuační autobusy a dánské sanitky. Záchranná mise vešla do dějin jako “bílé autobusy”.   Celkem 423 internovaných opustilo ghetto. Bílé autobusy evakuovaly nejen dánské občany, ale i židovské uprchlíky, jejichž jména figurovala na dánských seznamech. Cesta vedla přes Německo, kde se koloně podařilo uniknout nebezpečí spojeneckého bombardování, a přes Dánsko do švédského Malmø, kde se dánští vězni dočkali svobody.

Díky pomoci ze Severu měli Dánové mezi obyvateli terezínského ghetta nejvyšší statistku přežití. Do Dánska se jich vrátilo 88 %, zatímco ze 140 tisíc terezínských vězňů se jich osvobození dožilo pouhých 12 % .

Přeživší holokaustu vydávali v Dánsku svá svědectví postupně. Někteří se s válečným utrpením svěřili až svým vnukům, jiní nepromluvili nikdy. Existují přibližně dvě stovky publikovaných svědectví, další stovky zůstaly zachovány formou osobních výpovědí, nepublikovaných vzpomínek či prozatím kolují v rodinné paměti.

Památek – míst paměti – na internované v Terezíně nalezneme v Dánsku několik. Na židovském hřbitově v Kodani vztyčila v roce 1947 židovská obec památník 55 obětem, které internaci v Terezíně nepřežily. Dánský spolek přeživších umístil v roce 2008 na kodaňském molu Langelinje – nedaleko sochy Malé mořské víly – pamětní kámen ve tvaru židovského náhrobku, který připomíná místo, odkud loď Wartheland odvezla 198 kodaňských Židů do Terezína.  Nedávno zrekonstruované Dánské židovské muzeum v Kodani představuje ve své hlavní expozici i osud dánských židů v Terezíně a zmiňuje také židovské uprchlíky z Československa. Zdejší muzeum je prostorem, kde se dánští školáci učí o solidaritě, migraci a občanské společnosti.

V Dánsku se každoročně v říjnu připomíná výročí Oktober 43, heroického odporu občanské společnosti vůči německým okupantům a záchrany dánských Židů do Švédska. Do příběhu se v posledních desetiletích zařadil příběh internovaných v Terezíně. To je i důvod, proč tisíce dánských školáků každoročně navštíví Terezín, kde se seznamují s osudem dánských Židů za druhé světové války.

V roce 2023 jsme na skandinavistice připravili k tomuto tématu putovní výstavu nazvanou Dánští Židé v Terezíně. V roce 2024 vyšla i publikace, do které přispěli studenti dánštiny s překlady vzpomínek dánských přeživších.

 

Under Anden Verdenskrig befandt fire hundrede danskere sig ufrivilligt i det besatte Tjekkoslovakiet. Det var danske jøder, som nazisterne havde deporteret til ghettoen i Terezín.
Det tvungne ophold i ghettoen var en chokerende oplevelse for danskerne. I modsætning til jøder fra andre europæiske lande, som havde været udsat for forfølgelse før transporten, havde danskerne ingen erfaring med det. Da de ankom til Theresienstadt, var de umenneskelige forhold, fattigdommen, sygdommene og den gennemgribende lidelse derfor et totalt chok for dem.
De kom fra Danmark helt uforberedte både materielt og psykologisk. De fleste ankom kun med håndbagage med hastigt pakkede ejendele eller havde kun de allermest sparsomme personlige ejendele med sig, som de havde taget med på flugten til Sverige. For første gang skulle de bære en gul stjerne. De første seks måneder var de hårdeste for dem, da de ikke havde tilstrækkeligt med tøj eller hygiejneartikler og var afhængige af, hvad der blev efterladt til dem i ghettoen. For de svage og ældre fanger havde manglen på mad og medicin tragiske konsekvenser.
De danske myndigheder glemte ikke deres borgere, der var interneret i Terezín, og sendte dem tøj og mad og bad også om en inspektion af ghettoen for at kontrollere de deporteredes levevilkår. Takket være en hemmelig aftale mellem de nazistiske ledere blev danskerne undtaget fra transporterne til udryddelseslejrene og forblev interneret i Terezín i halvandet år.
Før Tyskland overgav sig, ankom svenske evakueringsbusser og danske ambulancer til de jøder, der var deporteret fra Danmark. Redningsmissionen gik over i historien som “de hvide busser”.

Takket være hjælpen fra nord havde danskerne den højeste overlevelsesrate blandt indbyggerne i Terezín-ghettoen. 88% af dem vendte tilbage til Danmark, mens kun 12% af de 140.000 Terezín-fanger overlevede til befrielsen.
I 2023 lavede vi på Skandinaviske Studier en vandreudstilling om dette emne, som hedder Danske jøder i Terezín. Der blev også udgivet en publikation i 2024, hvor danske studerende bidrog med oversættelser af danske overlevendes erindringer.

GALERIE

Lidé

Klara Rubenová (1929) se narodila a vyrůstala v Kodani.

Do terezínského ghetta ji nacisté deportovali s rodiči a sourozenci, po cestě oslavila své čtrnácté narozeniny. Její otec Leon Ruben v Terezíně tři měsíce po příjezdu zemřel. Matka a sourozenci zde žili v otřesných podmínkách přes rok a půl. Nicméně přežili. Po návratu se Klara potýkala s posttraumatickým syndromem. Nikdy například nechtěla slavit své narozeniny. Asi nejtěžší rozhodnutí pro ni bylo povědět o svém traumatu z války vlastním dětem. Se svými zážitky z Terezína se dokázala svěřit až ve stáří. Svůj příběh o tom, jak ze dne na den musela opustit domov a osmnáct měsíců svého dospívání prožít v ghettu, se stal součástí výuky v dánských a švédských školách. Její příběh dokládá, že děti a civilisté patří k největším obětem války a prožitá hrůza je často poznamená na celý život. Zdroj: Archiv rodiny

Zdroj: Národní archiv v Kodani. Foto: Vendula V. Hingarová

Zdroj: Národní archiv v Kodani. Foto: Vendula V. Hingarová

První publikace o internaci v Terezíně v dánštině.

První publikace o internaci v Terezíně vydal v Dánsku v roce 1946 kodaňský vrchní rabín Friedinger, který byl rovněž v Terezíně internovaná. Zdroj: Národní knihovna ČR

Výstava o dánských Židech v Terezíně

Oddělení skandinavistiky FFUK připravilo u příležitosti 80 výročí od prvních dánských transportů do Terezína putovní výstavu. V březnu 2024 si výstavu prohlédl jeden z posledních přeživších Terezína Ib Katznelsen, který byl v Terezíně internován jako dvouletý. V roce 2017 vydal rodinné paměti z pobytu v Terezíně. Na snímku s autorkou výstavy V. Hingarovou Foto: Vojtěch Vlk

Mapa