Milada Topičová-Blekastad byla dcerou majitele jednoho z největších československých nakladatelství. V roce 1934 se mladá intelektuálka vdala za norského malíře Hallvarda Blekastada a navždy přesídlila do Norska, kde se stala významnou zprostředkovatelkou české literatury a kultury.
Její univerzitní kariéra je spojena především s univerzitou v Oslu, kde vyučovala českou literaturu a obhájila disertační práci o díle Jana Amose Komenského. Vedle toho publikovala řadu článků i monografií o české literatuře a kultuře, jako například biografii Jaroslava Seiferta nebo dvoudílné dějiny české literatury.
Je známá hlavně jako překladatelka. Překládala „v obou směrech“, tedy jak z norštiny do češtiny, tak z češtiny do norštiny, přičemž zásadní roli hraje právě převod českého literárního dědictví do norského jazyka. Norové se tak díky ní mohli blíže seznámit s dílem Karla Čapka, Václava Havla nebo Milana Kundery.
Milada Topičová-Blekastad se zároveň věnovala podpoře československých občanů v Norsku, během války pomáhala uprchlíkům z Československa a podporovala i československé exulanty, kteří z vlasti odešli po roce 1948 a 1968.