Herman Bang

1857-1912
Dánský spisovatel a novinář, představitel impresionismu.
Dansk forfatter og journalist, repræsentant for impressionismen

Herman Bang patří k zásadním představitelům impresionistického stylu v severské literatuře moderního průlomu. Jeho ústředním dílem je rozsáhlá novela U cesty (1886), proslul ale také jako novinář, literární a divadelní kritik a režisér.

Většinu života strávil mimo Dánsko, a to především kvůli na svou dobu skandálnímu způsobu života (otevřeně se hlásil k homosexualitě) a i kvůli svému dílu, které prý ohrožuje obecnou mravnost. Po útěku z Dánska pobýval v řadě evropských metropolích a od července 1886 do srpna 1887 v Praze, do které se pak vrací i roku 1904. Svou pražskou dobu zpracoval v řadě novinových reportážích a článcích (např. „Štědrý večer v cizině“, 1887) a ve sbírce Pod jhem (1890).

Bang se také nechal slyšet, že jeho nejmilejšími místy na světě jsou Paříž, Praha a Marienlyst.

Herman Bang er en af de grundlæggende repræsentanter for den impressionistiske stil i den nordiske litteratur i det moderne gennembrud. Hans hovedværk er den store novelle Ved vejen (1886), men han var også kendt som journalist, litteratur- og teaterkritiker og instruktør.

Han tilbragte det meste af sit liv uden for Danmark, primært på grund af sin, for sin tid, skandaløse livsstil (han gik åbent ind for homoseksualitet) og også på grund af sit arbejde, som han sagde truede den generelle moral. Efter at være flygtet fra Danmark opholdt han sig i en række europæiske hovedstæder og fra juli 1886 til august 1887 i Prag, som han vendte tilbage til i 1904. Han beskrev sin tid i Prag i en række avisreportager og artikler (f.eks. “En juleaften i det fremmede”, 1887) og i samlingen Under Aaget (1890).

Bang lod også forstå, at hans yndlingssteder i verden var Paris, Prag og Marienlyst.

GALERIE

Fejeton o Bangovi v českém tisku

Po Bangově smrti vyšla v Národních listech (14.3.1912) vzpomínka zdůrazňující právě Bangovo nadšení pro Čechy.

"UKÁZKA"

Byl letní den. Šli jsme dolů s vrchu, ze zámku, s vrchu hradčanského. A slunce zářilo, ó tak bohatě, na všechny ty zahrady. Vzduch byl pln zpěvu svatých zvonů; kamenní svatí na mostě vysoko, vysoko zdvihali svaté pochodně. Nad námi klenulo se nebe, modré jako blažený sen. Pak jsi promluvila, jakobys byla sama se mnou ve světě slunce a štěstí, sama ve světě se mnou:

„Miláčku, ti svatí teprve dnes vidí lásku. Jeden podzim, a listy akátů povadly, jeden podzim, a vody Vltavy ztemněly. Jediný podzim, a opět se zazelenají krásné listy akátů a opět zářivě poteče Vltava pohořím. Opět budou šeptána slova lásky, opět – jinými šeptána.“

(z Bangova fejetonu citováno podle Národní listy 14/3/1912)